Tomb Raider: The Angel of Darkness

Je půl druhé v noci. Ležím doma na kanapi a mám deprese. Nemůžu spát. Jsem úplně hotová! Moje lednička ječí prázdnotou. Včera v noci jsem snědla poslední jahodové pyré a za celý den se nehnula z domu. Nemohla jsem. Jsem tak úplně na dně, že sotva zvládnu vstát z postele a dojít na záchod. Tak nechodím. Držím to už sedmnáct hodin.

Za ty dva týdny od vydání Angel of Darkness jsem přibrala patnáct kilo. Nervy mi pracují jak hodinovej strojek, jen s mnohem menší přesností. Pořád nechápu, proč mi to udělali. Sedm let jim vydělávám prachy, a to pořádnou škváru, milióny dolarů, a oni pak udělají tohle. Jsem nechutně tlustá, make-up mám rozmazanej po celým obličeji a pořád řvu. Bulím od rána do večera, zkrátka pořád.[Tomb Raider Angel of Darkness] Předevčírem to bylo nejhorší. Šla jsem do sámošky na rohu pro zmrzlinu, sklenici oliv a láhev vodky, a najednou se tam objevil usmrkanej malej parchant, vycpal si hrudník pytlíkem čipsů a začal si hrát na robota. Co tím chtěl naznačit nevím. Ale ne. Jasně, že vím! A taky jsem okamžitě začala řvát. Byla jsem úplně bez sebe. Naštěstí se mě ujal prodavač Hwong, se kterým se znám už léta, zavřel krám a vzal mě k sobě domů. Myslela jsem, že trocha něhy zažene deprese, ale druhý den to bylo ještě horší.

Předmluva

Ze začátku to vypadalo báječně. Přišli za mnou z programátoři z Core Design a řekli mi, že chystají další pokračování Tomb Raidera. Samozřejmě jsem byla pro, třicetipokojová vila na Bahamách (se čtyřmi koupelnami!), dvaceti metrová jachta, novej vohoz na každou premiéru, festival nebo předávání cen bůh-ví-jaký televize, obrazy od Picassa a spousta blbostí, který podle očekávání nakonec vůbec nepotřebuju - to všechno něco stojí. Moje konto tou dobou vypadalo jak po náletu sarančat. Producent mi vysvětlil o co půjde a mně se to docela líbilo. Mělo to být dospělejší, větší a hezčí, prostě fantasie. Tři roky jsme na tom dělali a já, hloupá husa, měla pocit, že to nakonec bude docela fajn. Co fajn, že to bude trefa. Trochu mi zatrnulo, když Eidos chtěl uspíšit vydání, ale nakonec jsem chápala, že když hra vyjde spolu s filmem, určitě jí to pomůže. Drby o tom, že vydavatel chce Anděla vydat hlavně proto, aby si zlepšil výroční zprávu (fiskální rok končí v červenci) jsem házela za hlavu. Proč, ne? Sakra, koho zajímá „fiskální rok"? Jak se ukázalo, byla to moje první chyba.

Jak se to stalo

Začalo to dopisem. Ne, nebyl to dopis s modrou čárou, kterým běžně začínají. průšvihy všeho druhu a vy proklínáte chvíli, kdy jste zjistili, že „ta pitomá obálka není prostě jen bílá". Byl to docela obyčejný, neškodně vypadající dopis. Přišel nedlouho po vydaní Anděla Temnot. Seděla jsem na zahradě a doufala, že mi píše Danny (de Vito), se kterým jsem tou dobou chodila. Pamatuji si na tu chvíli docela dobře. Můj miláček natáčel v Austrálii nějakou nezávislou věc o soužití malého maďarského chlapce (toho hrál on) a lesbické vdovy po finské jaderné inženýrce. Mám ráda nezávislárny s dobrým scénářem. Těšila jsem se na ten jeho malinkatý ťu-ťu-ňuňu nosánek, který mi do každého dopisu přikládá vyfocený na velké fotografii. Ale nebylo to od něj. Nebylo to ani od nikoho, koho bych znala.

V Praze dne 12.7.2003

Vážená paní Croftová,

Před několika málo dny, a když říkám málo, tak myslím skutečně málo, tedy včera, jsem si zakoupil hru Tomb Raider: Angel of Darkness s vámi v hlavní roli. jsem pravidelný hráč a fakt, že nyní, po odchodu z aktivní politiky mám na hraní více času, mou zálibu jen prohloubil. S očekáváním prožitku jsem tedy hru nainstaloval a spustil. Bohužel, záhy jsem zjistil, že ona hra je nesmírně nudná, a jak jistě sama víte, nudné hry dělali především komunisté. Mladá paní, tvůrce her (mezi něž vás počítám), dělím do dvou skupin.

Tou první skupinou jsou normalizační komunistická práčata. Tento typ pokládám za herní prostitutky a hluboce jimi pohrdám. Pak je druhý typ herních vývojářů. To nejsou jen hlupáci, to jsou sebevědomí hlupáci, kteří tvoří hry o všem a nerozumějí ničemu. Tito hlupáci spolu s hráčskými k***** vytvářejí herní prostředí v naší zemi. Už dlouhou dobu sleduji vulgární šrumec, který vydání vaší hry provází. Já jsem na lži od herních vývojářů zvyklý, přestože sí myslím, že oni sami jsou ireální. Víte, hodlám zůstat u becherovky, jsem ožrala. Rozhodl jsem se proto sepsat mé výhrady, které se týkají především věcí, které dle mého názoru nejvíce trpí deficitem inteligence tvůrců této hry, tedy ovládání souboje a A.I. nepřátel.[Tomb Raider Angel of Darkness patche a utility]

Jak sama jistě víte, série Tomb Raider nebyla nikdy známá pro precizní ovládání, ale díky poutavému 3D zpracování, zajímavému prostředí a inteligentním hádankám, to bylo často prominuto. Těžko říci, jak se to mohlo stát, ale ovládání v Angel ofDarkness je ještě pomalejší a neohrabanější. A to výrazně. Abych byl slušný, musím říct, že se mi z toho upřímně řečeno zdvihá žaludek a říkám si, že ovládání ve vaší nové hře je ještě mizernější než v některých impotentních budgetových titulech, a to je co říci, mladá paní. Vzhledem k tomu, že vedení Lary, tedy Vás, vyžaduje preciznost, je to krajně nemilé.

Bohužel ani myš není variantou, jelikož gigantická nepřesnost, která při takřka stejném pohybu znamená buď otočení o půl milimetru, nebo závratný kotrmelec o sto osmdesát stupňů, mi připomíná dinosaura vylézajícího z páchnoucích bažin. Jediná, byť slabě funkční možnost je tedy použití klávesnice. Celkově je ale systém ovládání tak ubohý, že je v zásadě jedno, který prostředek použijete - myš nebo klávesnici, ovládání charakteru je tak jako tak nechutně obtížné.

Jedním z mála skutečně užitečných nápadů je speciální tlačítko pro chůzi, jenž přinejmenším zajistí, že k sebevraždě pádem z výšky dochází sice často, ale stále řidčeji, než kdyby této oslavované klávesy nebylo. Přes špičkovou animaci a Vaše ladné křivky, vypadá - díky proklatému ovládacímu schématu - váš pohyb velmi roboticky a místy až směšně. Jako by to nestačilo, od zadání po vykonání jakéhokoliv příkazu vaší postavě uplyne obyčejně čtvrt až půl sekundy, což jak sama jistě uznáte, je reakce jak ze zpomaleného filmu. Na závěr této statě jsem si ponechal chyby v manuálu, který nejen že některé údaje prezentuje zcela mylně, kupříkladu jako klávesu pro Quicksave označuje F6 namísto F9, ale některé věci vynechává úplně, zřejmě jako bonusový kvíz pro otrlé pařany.[Tomb Raider Angel of Darkness návod] Nezbývá mi tedy než ovládání vaší postavy označit za pitomost, hnůj a fekálii.

Ptáte se, co je na Vaší hře ještě horší? Je to stejná věc, jako kdybyste se ptala na toaletní papír na mém záchodě. A chápu, že herní vývojáři se při své inteligenci ptají na toaletní papír, už proto, že si myslí, že mu rozumějí. Nebudu Vás, proto napínat. Je to umělá „inteligence".

Předpokládám, že slovní spojení „umělá inteligence", se díky Vaší hře stane synonymem pro ošklivou nemoc, ve stylu Alzheimerovy choroby. Nepřátelé se totiž neskrývají, jednoduše běží přímo na vás, děj se co děj. Vydrží až neskutečné množství kulek a jsou pomalí a tupí - což je nakonec, pro jakéhokoliv blba s pistolí docela dobré vysvědčení. Škoda jen, že se výjimečně pravidelně zasekávají za rozličné překážky. V podobném duchu pokračují i bossové.

Souboje obecně patří k velmi slabým částem hry, a to říkám i přesto, že po frustrujícím skákání po střechách, mi přinášely jistou úlevu. Automatické zaměřování činí z jakéhokoliv souboje s místními dementy veselou hříčku, ztíženou jen nehorázným ovládáním. Kung-fu bitky, nový prvek ve Vaší sérii jsou jednoduše hloupé. Svobodně jsem přijal fakt, že jste se nyní náhle stala expertem bojových umění. Bohužel, během zpomalení snímkové frekvence, ke které dochází pravidelně, jakmile se na obrazovce vyskytne vícero postav, vypadají vaše kung-fu triky jak plážové pohyby dvěstěkilové Angličanky v bikinách, a to jsem ještě milosrdný, neboť jsem vás mohl přirovnat k obdobné Němce. V žádném případě Vás ale nechci kritizovat za fyzický vzrůst, i když v tomto případě zhruba odpovídá Vaší intelektuální potenci. Souboje nablízko ale častokrát vypadají odporně, a to do té míry, že jsem musel zavolat kolegovi Kavanovi, aby mě trochu rozveselil. A i kdyby k takovým zpomalením nedocházelo, jednoduché údery jsou instantně nudné, bezduché a nenápadité. Osobně Vám doporučuji navštívit půvabnou pražskou čtvrť, která se jmenuje Bohnice, a nechte se tam do konce svého patetického herního života hospitalizovat.

Celkově je tedy Vaše hra prachsprostou kopií předchozích dílů, jen s minimem pozitivních změn, to celé ve fešácké a velmi moderní grafice. Bohužel, zde se musím vrátit k jednomu ze svých ustálených bonmotů: Jestliže si prostitutka udělá nový make-up, ani neomládne, ani nepřestane být prostitutkou. A dovolte mi závěr.

Milá paní, nikomu nevnucuji své subjektivní mínění, byť podložené dlouholetými zkušenostmi, že nejpitomějším tvorem na zeměkouli je současný herní vývojář. Uvádím toto mínění pouze proto, abych vyvrátil názor, že vývojáři jsou snad nějakou herní šlechtou. Oni jsou pouze jakousi transmisí, mám-li použít komunistického termínu, tedy převodovou pákou mezi první skupinou neúspěšných, leč finančně vlivných vydavatelů či pseudovydavatelů, a cílovou skupinou neúspěšných hráčů.

S pozdravem

Váš Miloš

Když jsem to dočetla, byla jsem zdrcená. Jenže to jsem ještě nevěděla, co se stane v následujících dnech. Všechno se začalo hroutit. Nejdřív se se mnou rozešel Danny. Prý jsem hysterická! Blbec jeden. Pak mi na nohu spadla cihla a zanítil se mi nehet. Rána jak ďas. A nakonec mě začaly neskutečně bolet zuby, myslela jsem, že zešílím. Ovšem ta úplně nejhorší věc se stala o několik dní později. Stejně jako předtím to byl dopis.

V Praze dne 15.7.2003

Vážená slečno Croftová, Přestože jsem si myslel, že můj předchozí dopis učinil za celou kauzou dělící čáru, další testování Vaší hry mě donutilo k neplánovanému zamyšlení a napsání tohoto dopisu. Jak jsem se už zmínil minule, ovládání, souboje a umělá inteligence Vaší hry, stojí za starou bačkoru. Co hůř, jak jsem nyní zjistil, i další části hry jsou jeden velký tunel na poctivé hráče. A jak jistě víte slečno, hráč, který toleruje zloděje a tuneláře, je sám zlodějem a tunelářem. O co jde? Správná otázka.

Jelikož nemám dostatek času, abych se vaším šmejdem zabýval více zevrubně, zestručním celou záležitost na jediný bod, tedy chyby a bugy, jakož i celkově mizernou technickou kvalitu, jež mě místy doháněla až k úsměvu. Světla helikoptér svítí skrz střechy domů, Vaše postava prochází některými zdmi, a ty jsou v jistých případech náhlé omylem zprůsvitněny. Je sice pěkné, že po vyskočení na pohyblivou plošinku na ní zanecháte otisky bot, ovšem méně mě uspokojuje skutečnost, že tyto otisky posléze volně plavou vzduchem, nezávisle na pohybu plošinky! Vaše zbraň často jen tak zničehonic zmizí a ohénky výstřelů se materializují před holýma rukama! Všechny tyto, stejně jako nebojím se říci desítky dalších chyb, jsou známkou neobyčejně špatného stavu enginu, který se dle mého názoru nachází někde ve stavu pozdní bety, a neskutečně unáhleného, násilně uspíšeného vydání hry. Vážená paní, je nešťastná země, která nemá inteligentní herní vývojáře. Je šťastná země, kde inteligence průměrného hráče je daleko vyšší než inteligence herního vývojáře.

S pozdravem

Váš Miloš

Epilog

Dokážete si představit, co to se mnou udělalo. Deprese, tloustnutí, prášky na spaní, špatná pleť, prožila jsem si peklo. Za pár dní poté sice začaly přicházet povzbudivé reakce, leckdo mě chválil, jak pěkně ve hře vypadám, ale jiní zase nadávali na hardwarové nároky. Jedni obdivovali hádanky a puzzle ve hře, druzí chtěli vrátit peníze, protože 12 hodin hraní jim za takovou pálku přišlo málo. A to jsem vám ještě neřekla, že snad to jediné, v čem nemám ani trochu prsty, hudební doprovod od londýnského symfonického orchestru, se líbil naprosto všem; Pane bože, já bych se snad zbláznila! No ne, to bych si křivdila, ještě namluvení postav mělo úspěch, ale to není divu, protože na postsynchronech jsme se opravdu nadřeli.[Tomb Raider Angel of Darkness soundtrack] Kurtis (ten v Angel of Darkness také v některých pasážích hraje a dokonce se dá ovládat, zcela stejně jako já) říkal, že takhle si svůj debut opravdu nepředstavoval. Nedivím se mu, chudákovi. No nic. Potřebuju si odpočinout. V Paříži a v Praze, kde jsme dělali hru, se mi dost líbilo, a tak jsem se nakonec rozhodla. Příští týden jedu na měsíc do lázní a doufám, že mě tam dají dohromady. Jedu do České republiky, do Karlových Varů a dokonce jsem si tam domluvila schůzku s Milošem. Třeba si nakonec padneme do oka.

Tomáš Zvelebil